Z podzimní deprese

22. prosince 2010 v 12:11 | Kati3* |  Povídky =)
             Byla jí zima, seděla na zastíněných schodech, pod ní byla malá kaluž slz, které za ten neskutečně dlouhý večer stačila vyronit. Krátce natáhla z cigarety a lokla si z flašky. Nic silného, pouze víno s kolou. Její kámoš, to její kámoš jí vytáhl po dlouhé době ven, jenom on. A nikdo jiný. Všichni přehlíželi, když plakala, utíkala, nadávala, kvůli němu. Roman, byl asi měsíc cílem jejích zamilovaných snů. Každou noc usínala s pláčem, se kterým se probouzela. Znovu potáhla z cigarety a lokla si. připadala si fajn, alkohol jí pozvedl náladu. Sentimentální keci kámoše vlastně taky. Za chvilku se přistihla jak křičí, před barákem svého "vyvoleného": "Romane, ty kreténe!" V naprosto podnapilém stavu. Alkohol se jí rozmístil v žilách a byl to pocit asi jako když naprší po suchém týdnu. Brečela a smála se. Cítila se "hej", tedy až do druhého dne kocoviny.
             "Iveto!" zařvala její matka a zalomcovala s ní. Otevřela oči, a uvědomila si, že je doma, ve své posteli a že na ní křičí máma, jediná osoba, která ji vždy spolehlivě NEpochopí.
"No?" vypustila ospale.
"Děláš si ze mě srandu? Do prdele Iveto, je ti 14!" spustila matka svůj zlověstný a legendární dědičný křik. Iveta ho zdědila taky, plně toho využila:
"Ne nedělam, taky se o mě zajímáš jenom, když mi de o krk, co? Jinak by sis mě ani nevšimla, jako vždycky!!"
"Fajn," otočila se matka, vyšla z pokoje a práskla dveřma.
"Ty bláho," zahučela Iveta zpátky do polštářů.
No, řekla matce vše, co jí sdělit chtěla, takže. Aspoň tak. Najednou na Ivetu zaútočila bolest hlavy. Svíjela se v posteli a bylo jí na zvracení.
"No, doprdele," zašeptala cestou na záchod. Záchodová mísa jí najednou připadala bližší než kdy jindy. Podívala se do zrcadla, obličej zelený, neprokrvené rty. FUJ!
Ale mělo to svoje kouzlo, alespoň všem řekla to, co potřebovala. Napustila vanu, lehla si do vody a přikryla se voňavou pěnou.
Zazvonil mobil. Natáhla se z vany do kapsy kalhot a přijala hovor. Byl to "ten" její kamarád.
"Tak co, kdy půjdem znova?" ozval se smích z reproduktoru.
"No, co takhle zejtra?" zazubila se Iveta, "Ale doma nespim.."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama