Povídka 2 - Deprese - pokračování

28. listopadu 2009 v 16:01 | Kati3 |  Povídky =)
Odezva na první povídku "Deprese"
se zdála býti příznivá takže pokračuji ;)

Její depka pomalu ale jistě počinula. Když se dozvěděla
"TU" zprávu bylo jí omnoho líp.
Dala mu pusu, otočila se a běžela domů.
Otřela boty o práh, otevřela dveře:
"Mamí Šimon se stěhuje sem do města! Slyšíš?"
"Fakt? No tak to je super. Jsem ráda že máš
zase úsměv na tváři." mrkla na ti mamka.
A byla to pravda. Oči plné slz vystřídaly oči
veselé a výraz bezducha se proměnil na sebevědomý
a šťastný. Ivet šla nahoru do svého pokoje,
hodila sebou o postel a úsmívala se. Dneska jí
opravdu fakt nic nemohlo zkazit náladu! Sedla si
a popřemýšlela o tom co asi Šimon dělá.
Vzala notebook a sedla si s ním na postel, opřela se
o zeď a tu šíleně šťastnou novinku napsala všem svým
kámoškám na skypu. Bylo jí líp když to teď věděl celej
její svět. Prohlížela tak webové stránky své nejlepší kámošky
a v tu chvíli přišlo s mňoukáním do pokoje její bílé koťátko,
které dostala aby se trochu utišila po odstěhování.
Iveta jí řikala Lindo. Děvče se zahledělo do hlubokých očí
své kočky a došlo jí že kdyby se sem nepřestěhovali, tak by
stejně byla odloučená od Šimona. Takže vlastně je svým
rodičům vděčná. Kotě mezitím došlo k posteli a snažilo se
vyškrábat za Ivet nahoru (marně). Děvče si vzalo kotě na klín a
odložilo notebook. Hladila jí: "Už je to zase všechno dobrý Lindo!"
Kotě jen jemně předlo a po chvilce na Ivetině klíně usnulo.
Děvče po chvilce také. Když se ráno probudila. Ležela pod peřinou
a kotě leželo vedle ní. Iveta se z dobrou náladou zvedla a odnesla kotě dolů
po schodech. "Ivet, snídaně je na stole." ozvalo se z kuchyně. "Jo,jo hned sem tam."
Iveta i s kotětem došli do kuchyně kde se už snídalo. Když si děvče usedlo ke stolu,
zazvonil zvonek. "Jdu otevřít." řekla Iveta. Odběhla ke dveřím a otevřela je:
"Šimone! Ahooj! Copak tady děláš?" vykoktala ještě v pyžamu s Mickey Mousem.
"Musel sem tě vidět, už zejtra budem nastěhovaný, mimochodem hezký pyžamo
Ivet." začal se usmívat Šimon. "Díky. To je fajn. V jaký ulici je ten barák?"
"V týhle! (úsměv) Sme sousedi je to ten zelenej tady." pronesl Šimon.
"ÁÁááá to neni možný!" objala Iveta svého kluka.
"Už musim. Táta dneska chtěl pomoct s nábytkem tak pa, miluju tě."
"Jo, dobře, já tebe taky, pa..." jejich ruce se pustily jako ve filmu.
Iveta zavřela dveře a šla dosnídat. "Život teď nemůže bejt lepší!"
Sedla si ke stolu, její rodiče se tvářili zvláštně utrápeně.
"Co se děje?" zamračila se Iveta.
"Táta dostal nabídku v práci v Londýně. To je asi 35O kilometrů
od téhle vesnice."
"COŽE?????????" vyhrkla ze sebe Iveta a málem se udusila čajem.
"To si ze mě děláte srandu! Nejdřív mě zatáhnete sem! Pak se dozvim
jedinou šťastnou zprávu, že můj kluk se sem stěhuje a vy mi TEĎ řeknete
tohle? Tak to ani omylem!!!!" odešla z kuchyně do pokoje.
"Musíme to udělat jinak, už sme jí dost ublížili." řekla mamka Ivety jejímu otci.
"Dobře, pojedu tam sám." rozhodl taťka.
"Budeš normálně na víkendy jezdit domů? To je blbost!"
"Co teda chceš jako dělat?"
"Nevím."
"Tak vidíš."
"Nechceme jí přece ublížit ještě víc." řekl otec, vzal tašku a šel do práce.
Matka si sedla na gauč v obýváku a začala brečet. Iveta je v patře
hned nad ní a brečí taky. Má vztek na svoje rodiče!
"Nechceme jí přece ublížit ještě víc." řekl otec, vzal tašku a šel do práce.
Matka si sedla na gauč v obýváku a začala brečet. Iveta je v patře
hned nad ní a brečí taky. Má vztek na svoje rodiče! Po pár hodinách přemýšlení
bere telefon a snaží se dovolat Šimonovi. Telefon zvedne jeho máma:
"Jé Ivetko to seš ty?"
"Dobrý den, dala by jste mi prosím Šimona?"
"Ty to ještě nevíš?" rozpláče se mamka.
"Co bych měla vědět?"
"Asi před hodinou na něj spadla skříň když jí nesli s manželem
po schodech do patra. Teď je v nemocnici." stále pláče matka.
"COŽE?" na jakém pokoji?"
"Nepustí tě tam, nás tam také nechtějí pustit jsme jen přede devřmi. Je ve vážném stavu a prý teď žije po té operaci jen na přístrojích a když to nevydrží tak mu ty přístroje odpojí."
Iveta se rozpláče:
"Pane bože! Děkuju, jdu do nemocnice za Vámi."
Iveta se oblékla a vyběhla z domu, byl večer.
Běžela směrem k místní nemocnici. Hvězdy už byli na obloze, ale ona to nevnímala,
běžela, myšlenky jí v hlavě bodaly jako miliony malých střepů ale stále běžela.
Doběhla do nemocnice k Šimonově mámě a obejmula ji:
"Dobrý den, furt Vás tam nepustili?"
"Nee." rozplakala se Šimonova matka.
Sestřička vyšla ze dveří:
"Může za ním jen jeden člověk, mohl by se rozrušit a to by mohlo
mít následky. Kdo půjde?"
"Ivet, jdi ty, já bych se rozbrečela a neřekla bych ani slovo a táta taky."
"Dobře." souhlasila Iveta a po zádech jí přejel mráz když procházela dveřmi
nemocničního pokoje.
"Šimone?" podívala se na svého kluka.
"Kdo jsi?" podivil se Šimon.
"Tvoje holka Šimone." rozplakalo se děvče.
"Moje holka? nevzpomínal si Šimon.
Děvče se rozbrečelo ještě víc.
"Jak je ti?"vykoktala Iveta.
"Nevim, já... je mi divně...
Iveta si všimla že se tep na obrazovce snižuje.
"Sestří? Co se děje?" zeptalo se děvče.
"Snižuje se tep! Opusťte prosím místnost slečno!" řekla sestřička.
"Dobře." odešla Iveta s pohledem na Šimona z pokoje.
"Jdu domů paní Kaliechová, musím to říct rodičům že budu tady.
Došla se slzami v očích domů.
Řekla vše mámě a šla zpátky do nemocnice.
Byla tam celé nekonečně dlouhé dva dny...
Její kluk spal... Nevzbudil se.
Třetí den šla s mámou domů... byla v pokoji.
"Proč?" nic jiného jí neznělo v hlavě.
Došla do koupelny a vzala si žiletku kterou předtím zahodila... (pak sebrala)
"Bez tebe ne." řekla si.
Sedla si do vany a žiletku svírala v ruce, rudá krev kapala na dlaždičky i do vany.
Ale v tu chvíli byla Iveta už daleko.
Za 14 dní přišel k domu kde Iveta bydlela Šimon s kyticí růží:
"Dobrý den paní Berkiová, je doma Ivetka?"

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Váš názor na pokračování povídky "Deprese"?

DOKONALOST! =* 60% (6)
Jj... ušlo. 10% (1)
Dalo se číst. 10% (1)
Horší než ten první. 0% (0)
Lepší než ten první. 10% (1)
Nic moc až hrůza děs! 10% (1)

Komentáře

1 Ofiela Ofiela | Web | 12. prosince 2009 v 23:51 | Reagovat

PROTEST - pokračovíní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama