Povídka 3 - "Brácha umřel."

28. listopadu 2009 v 17:39 | Kati3 |  Povídky =)

Smutný příběh který
se odehrál v mém životě.

(Můj brácha David je v ústavu. Je tam už skoro rok).
Byl hezký podzimní den. Šla sem ze školy a měla dobrou
náladu. Vše bylo ok... Dostala sem dvě jedničky a nemusela
dneska jezdit domů autobusem - přijel pro mě táta.
Šla sem tak tou cestou kde táta měl čekat. Zahlédla jsem naše
auto a přidala do kroku aby se na mě nečekalo.
Táta slíbil že pojedem do tesca takže se neco budu moct
vybrat v Cherokee... No prostě ten den neměl chybu.
Šla sem k tomu autu, okolo stromů zbarvených do oranžové
a červené. Padalo okolo mě listí. Svítilo sluníčko.
Kouknu do auta na tátu, má zvláštní výraz... výraz, který
jsem ještě nikdy neviděla na jeho tváři (a který už vidět nikdy nechci!).
Pomyslela sem si že asi zapoměl koupit ten sešit na ájinu
o kterej sem ho prosila ale uvědomila sem si že je to vlastně
jedno páč jedem do toho tesca. Nasednu do auta:
"Čauky tati."
"Ahoj, ahoj..." odpověděl mi táta poněkud smutně.
"Jedém?"
"Počkej Káťo, musim ti něco říct." tekla tátovi po tváři slza.
"Proč brečíš????" vyhrkla sem zmateně.
"Víš David se nadejchal plynu...
... nadechnul se moc." řekl táta.
a mě se na pár vteřin zastavilo srdce...
"CO JE MU????????????" zakřičela sem.
"Umřel..."
"COŽE?" rozbrečela sem se tak jako nikdy.
"To ,to ,to neni pravda!!" dodala jsem a vylezla s brekem
z auta.
"Katko stuj!" ozývalo se za mnou... ale nereagovala jsem.
Běžela jsem na "naše" hřiště, kam jsme chodívali s bráchou.
Šla jsem okolo cukrárny kam sme chodívali když jsme šli ze školy
a nejel nám bus nebo ujel.
"Není to pravda, on žije!" probíhalo mi v hlavě.
Sluníčko vystřídalo hafo mraků a začalo pršet.
Když sem došla na hřiště tak jsem byla mokrá a byla mi zima...
ale nestarala jsem se o to. Sedla jsem si na houpačku
o kterou jsme se vždycky prali...
"Sakra s kym se teď o ní budu prát?"
V hlavě mi probíhaly vzpomínky a promítali se jako film...
Jak sme se solu všemu tlemili...
Jak sme všechno kryli když ten druhej něco proved a brali to
na sebe. Jak sme koukali na každičkej díl simpsonů... Jak sme byli
vykulený, že naše kočka porodila poprví kotátka... Jak sme se jako malý
topili v bazénu... Jak sme chodili ven s Benem (našim psem co taky
chvilku po tom umřel)... To všechno mam teď jako hodit za hlavu a
žít jen tak dál? Bez něj? Ale to nejde!
V ruce sem držela mobil který neustále vyzváněl, naši mi furt volali, asi
mě hledali. Jako vyzvánění sem měla nahranej náš smích... s ním... =(
Nevěděla sem jak bez něj žít dál... Za tejden sme měli jet
do ústavu na návštěvu... A pak k nám měl přijet na vánoce!!
Ale nebude nic... Počkat... vánoce!! Co budem dělat o vánocích...
Jak mam teď něco slavit když on tam nebude!!
Po třech hodinách sem sedla na bus a jela domu...
Pár dnů sem s nikym nemluvila... jen brečela nebo přemejšlela, vzpomínala...


Je tomu už 2 roky...
Ale furt se mi o něm zdává...
A každej večer vzpomínam...
Nezapomenu na něj... Nikdy... Brácho!

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Beruška Beruška | Web | 28. listopadu 2009 v 17:41 | Reagovat

dostala jsem se do sonbu! jsem tam po prvé a tak potřebuju tvůj hlásek. vše najdeš na mém blogu!!! moc tě prosím!!! a omlouvám se za reklamu:)

2 kyku-shinka kyku-shinka | Web | 28. listopadu 2009 v 17:43 | Reagovat

ahojky moc krásný bloček oplavdu úpe krásnej mohla bych plsky o něco poprosit?? Hlásla by jsi mi pls zde na této stránce??  http://my-cute-link.blog.cz/0911/2-kolo-sonb  je to pro mě mocky moc důležité je to 2. kolo a první soutěž v které jsem a jsem ráda že jsem zatim takto daleko moc tě prosím děkuju moc za potporu jinak se mocky moc omlouvám za reklamku papa

3 Jana Jana | E-mail | 1. prosince 2009 v 13:36 | Reagovat

Je to hezký ale moc smutny příběh...........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama